V médiích se v předchozím týdnu objevily zprávy o hrůzných nálezech ekologistických aktivistů. Podle jejich názoru je Brno nadměrně znečištěno oxidem dusičitým a je potřeba s tím něco udělat, nejlépe zavést nízkoemisní zónu. S tímto závěrem zásadně nesouhlasíme a dovolíme si předložit argumenty proti. Ale nejprve se podívejme na uvedené mediální citace a na jejich autora.

„Nejvyšší hodnoty jsme naměřili v okolí městského okruhu a v širším centru, konkrétně v ulici Otakara Ševčíka, na Zvonařce a dvou místech na Kolišti,“ uvedl lékařský expert v oblasti zdravotních rizik Miroslav Šuta. […] „Může pomoct zavedení nízkoemisních zón, zpoplatnění vjezdu do měst nebo snížení maximální rychlosti. Inspiraci přináší zahraniční státy, třeba Nizozemsko, Švédsko či Německo,“ podotkl Šuta.

Postup aktivistů z měsíčního měření extrapolovat situaci za celý rok považujeme za nesprávný, protože měření v určitém období ovlivňuje sezónnost. Ale pojďme přesto vzít do úvahy, že je tomu tak. Místa, kde dle jejich měření k tomu došlo, jsou očekávaná: na Zvonařce probíhají stavební práce týkající se přeložení tramvajové linky na ulici Plotní (komunikace na Zvonařce byla v té době zúžená do jednoho pruhu v obou směrech) a ulice Koliště a Otakara Ševčíka jsou dlouhodobě přetížené, protože nahrazují páteřní trasu Velkému městskému okruhu (o jehož blokování se dlouhodobě snaží právě různí ekologičtí aktivisté). Nic z toho nedokážou ovlivnit nízkoemisní zóny.

Samotné tvrzení, že „Brno dusí oxid dusičitý“, je mírně řečeno nepřesné a jde o obvyklé strašení občanů účelově interpretovanými daty. Jak je ostatně běžné u ekologistických aktivistů – „Centrum pro životní prostředí a zdraví“ i „Dejchej Brno“ jsou obojí ve skutečnosti zelené neziskovky. Miroslav Šuta dlouhodobě působí v různých ekologistických organizacích. Přestože se prezentuje jako lékařský expert, po dostudování se namísto lékařské praxi věnoval lobbyingu (Greenpeace, Společnost pro trvale udržitelný život, European Environmental Bureau). Takže žádný lékařský expert, ale profesionální zelený aktivista. Jeho názor, že pomůže „zavedení nízkoemisních zón, zpoplatnění vjezdu do měst nebo snížení maximální rychlosti“ není řádně podpořen argumenty a nemá tak žádnou váhu.

Přesto ale na základě rad těchto dojmologů předchozí vedení města na konci roku 2017 nechalo zpracovat studii proveditelnosti zavedení nízkoemisní zóny v Brně, která počítala s tím, že od roku 2020 budou zóny zavedeny. Tento termín je v současnosti nereálný a naším úkolem je se snažit, aby k zavedení zón nikdy nedošlo.

Nízkoemisní zóny jsou totiž opatření, které nemůže relevantním způsobem změnit situaci ovzduší na území Brna. Již jsme publikovali deset důvodů proti zavedení nízkoemisních zón, teď si projdeme klíčové body:

  1. Automobilová doprava není jediným zdrojem emisí. V některých typech znečištění je její vliv zcela zanedbatelný (např. benzo(a)pyren), u některých poměrně malý (polétavý prach PM2,5) a i oxidů dusíku nepředstavuje většinový zdroj.
  2. Nízkoemisní zóny mohou v dnešní době snížit objem automobilové dopravy pouze minimálně. Důvodem je systém přidělování emisních plaket a průměrné stáří vozidel na našich silnicích. Nejvyšší (zelenou) plaketu získají vozidla registrovaná od 1. 1. 1993 (benzín), resp. 1. 1. 2006 (nafta). Průměrné stáří vozidel na našich silnicích je cca 7,5 roku (nezaměňovat s vozidly registrovanými, kde je stáří přibližně dvojnásobné, což je ale z hlediska produkce emisí irelevantní). Na základě studie provedené konkrétně pro Brno by i v případě zavedení nízkoemisní zóny v nejpřísnější variantě (zelená plaketa s výjimkou pro rezidenty) mohlo dojít v nízkoemisní zóně ke snížení objemu dopravy pouze o jednotky procent. K podobným závěrům ostatně došlo i Centrum dopravního výzkumu pro situaci v Praze.
  3. Samotné zavedení nízkoemisní zóny je problematické, protože ze zákona vyžaduje splnění určitých podmínek (např. existence objízdných tras vedoucích po komunikaci stejné nebo vyšší třídy, která se nachází mimo zónu a zároveň nevede přes zastavěné území této nebo sousední obce). Právě nedostatek objízdných tras, které by vedly mimo zastavěné území, je velkou překážkou vyhlášení nízkoemisní zóny v Brně a odvíjí se od dokončení stavby Velkého městského okruhu. Ovšem v době předpokládaného dokončení okruhu by vyhlášení nízkoemisní zóny podle současné legislativy bylo naprostým nesmyslem.

Pokud vezmeme v úvahu reálný termín zavedení nízkoemisní zóny v Brně (v řádu roků), průměrné stáří vozidel na silnicích a způsob zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií, tak je jasné, že nízkoemisní zóny nemohou situaci ovzduší v Brně nijak relevantně změnit.

Koncentrace oxidu dusičitého je dlouhodobě měřena stanicemi ČHMÚ nebo stanicemi, které ČHMÚ eviduje (některé měřící stanice vlastní např. město Brno) a data z těchto stanic zpřístupňuje na svých internetových stránkách. Tato měření jsou prováděna celoročně a dlouhodobě, mají tedy nesrovnatelně vyšší validitu než pouze měsíční zjišťování pomocí pasivních vzorkovačů.

Data dostupná na stránkách ČHMÚ ukazují následující: z 9 měřících stanic na území Brna v posledních letech naprostá většina splňuje zákonné normy (roční norma koncentrace je 40 µg/m3). Jakákoliv překročení jsou jen výjimečná a nevýrazná a naopak měření většiny stanic je hluboko pod limitem.

  • 2014 – limit překročen na 2 stanicích (40,6 a 48,2 µg/m3)
  • 2015 – limit nebyl překročen na žádné stanici
  • 2016 – limit překročen na 2 stanicích (45,7 a 44,6 µg/m3)
  • 2017 – limit překročen na 2 stanicích a to jen v jednotkách procent (42,1 a 43,7 µg/m3)
  • 2018 – limit překročen na 1 stanici (46 µg/m3)

(Průměr za r. 2018 je 27,7 µg/m3, což je v normě.)

Podobná situace je v polétavém prachu. I u tohoto polutantu jsou jakákoliv překročení platných norem jen zcela výjimečná. U polétavého prachu navíc většina znečištění pochází ze zdrojů mimo Brno a jakékoliv opatření na území Brna tedy nemůže situaci výrazně změnit.

Poukazovat na benzo(a)pyren a souvislost s emisemi aut je zcela absurdní. V rámci ČR 98,4 % tohoto polutantu pochází z vytápění budov. U spalovacích motorů sice lze prokázat přítomnost benzo(a)pyrenu, ale jen ve zcela bezvýznamném množství. Nemluvě o tom, že limitní množství benzo(a)pyrenu nebylo v Brně překročeno od r. 2013.

Brno také není uzavřený prostor. U řady typů znečištění pochází většina znečištění ze zdrojů mimo Brno, např. polétavý prach ze severu. U zmiňovaného oxidu dusičitého sice doprava představuje relevantní zdroj z hlediska imisní bilance, ale není ani zdaleka zdrojem jediným. Oxidy dusíku vznikají při jakémkoliv hoření za přístupu vzduchu a i přírodními procesy. Významnými zdroji jsou např. vytápění budov, nesilniční doprava (železnice, zemědělské, lesní a stavební stroje, vozidla armády, stavební stroje, údržba zeleně apod.), průmysl. Ze silniční dopravy přibližně 2/3 připadají na nákladní dopravu nad 3,5 t.

Z výše uvedeného plyne, že nízkoemisní zóny v Brně jsou zbytečné a aktivisté se opět pouze účelově snaží vyvolat paniku, aby prosadili své záměry.

Pro spolek Brno autem Pavel Vavřín a Pavel Mises