Žít Brno, jehož zástupci prosazují „zlomyslný blábol“ s názvem Plán mobility, jenž si dává za cíl mimo jiné snížit počet domácností vlastnících automobil o pětinu, zároveň připravují tolik kritizovaný systém rezidentního parkování a dlouhodobě řidičům hází klacky pod nohy, nás opět nemile překvapilo.

V rámci výstavy na Moravském náměstí, která měla připomínat odsun německých obyvatel na konci druhé světové války, se neváhali spojit s nechvalně známou firmou AAA Auto a umožnili jim udělat si z veřejného prostranství autobazar. Prodejci se budou snažit nalákat zákazníky na 20 aut na Moravském náměstí, pak ještě v srpnu a září na 40 aut na náměstí Svobody.

Přestože členové našeho spolku mají automobily rádi, něco takového nám přijde daleko za hranicí dobrého vkusu. Už tomu chybí jenom podobná „výstava“ hracích automatů. Kdyby to byla přehlídka veteránů, nebo nějakých raritních kousků, tak to kvitujeme s povděkem, ale prodejní akce nabízející ojeté spotřební vozy, to je zcela nevhodné.

Na Facebooku se pak Žít Brno trapně vymlouvá, že se jedná o výstavu, finanční protiplnění vysvětlují slovem „dar“, Moravské náměstí považují za „ne příliš útulný kout města“ a celý příspěvek vyznívá, že to vlastně není takový problém. Čili parkující auta obyvatel v ulicích jim vadí, přetvořit místo odpočinku na autobazar jim nevadí. Jako by bylo jedno, kdo danou akci sponzoruje: auta jsou zlá, pokud z nich zrovna netečou peníze na jejich aktivity.

To nás upřímně udivuje, čekali jsme, že se občanům (a zejména svým voličům) za tento průšvih omluví. Že nebudou mít problém přiznat svou chybu. Takhle nejsou o nic lepší než předchozí vedení, které tak rádi a hlasitě kritizovali.

Vraťme se ještě zpátky do roku 2012, kdy Žít Brno bylo pouhou skupinou aktivistů. Tehdy se tzv. známý brněnský „bojovník proti korupci a hazardu“ Matěj Hollan bavil podáváním trestních oznámení, mimo jiné na vedení Národního divadla Brno. Všimněte si následujícího výňatku z dobového článku, kde pan Hollan ospravedlňoval své podání:

Jako příklad uvádí pronájem auta značky BMV za 88 tisíc korun měsíčně, které společnost Renocar poskytla Dvořákovi výměnou za celostránkovou reklamu v programech na představení, umístění loga na plakátech, programových skládačkách, v brožuře předplatného, prezentaci vozů před budovami divadel NDB po dobu 25 týdnů. Dále poskytlo NDB pronájem prostor budov divadel v hodnotě 180 tisíc korun a dvě klientská představení v hodnotě 230 tisíc korun. „Něco takového je neekonomické a naprosto neobhajitelné,“ míní Hollan.

Žít Brno evidentně překonalo další metu pokrytectví.